Vlajkonoš

Zimních olympijských her v Soči se účastní sportovci 88 zemí. Tolik tedy defilovalo vlajkonošů při slavnostním zahájení. Jde o takovou poctu, že Zdeno Chára opustil se souhlasem klubového vedení mužstvo Boston Bruins a odjel ke Kavkazu, aby vedl výpravu slovenských sportovců. I mezi vlajkonoši byl sportovec s hradeckou stopou.

Ač se může Slovinsko pyšnit takovými hvězdami jako Tina Maze, Jakov Fak, Peter Prevc či Robert Kranjec, dostal vlajku s horou Triglav do ruky hokejista Tomaž Razingar. Byť ve Slovinsku žijí jen dva miliony obyvatel, patří zdejší sportovci mezi světovou špičku v basketbalu či lyžování a neztratí se ani ve fotbalu či házené. Hokejoví komentátoři prakticky nikdy při zápasech českých hokejistů se Slovinci neopomenou zmínit, že v alpské zemičce se hokeji věnuje jen 150 hráčů. Není to úplná pravda, takový je počet dospělých, s žáky a juniory brázdí sedmičku stadionů necelá tisícovka hráčů. I tak je ale zázrak, že Slovinci hrají poměrně často v elitní skupině na mistrovství světa a podařilo se jim dostat na olympijské hry v Soči. Už v dobách Jugoslávie patřili hráči z Lublaně a Jesenice ke špičce jugoslávské federální ligy. Hokejisty Lublaně a jugoslávskou reprezentaci mimochodem vedl na přelomu padesátých a šedesátých let Zbyněk Kuna, předtím pardubický ligista a poté i hrající trenér Spartaku Hradec Králové. Hokejisté pod Triglavem nevyrůstají rozhodně špatní. V sedmdesátých letech se člen haly slávy IIHF Rudi Hiti dostal do hledáčku Chicago Blackhawks. Prvním Slovincem, který si ligu lig zahrál, je Anže Kopitar, který v sezóně 2011-2012 byl nejproduktivnějším hráčem play-off a vyhrál s Los Angeles Stanley Cup.

Pojďme ale zpět k Razovi, jak mu slovinští fanoušci přezdívají. Už v šestnácti letech hrál rodák z Jesenice ve slovinské reprezentační dvacítce, později odešel do Kanady, kde to zkoušel v nižší juniorské lize a později v East Coast Hockey League. V létě 2003 se objevil v Pardubicích a nevedl si rozhodně špatně. Jeden z jeho gólů se dostal i do hlasování o Zlatou helmu, celkem jich nastřílel sedm v extraligové základní části a jeden přidal v play-off. Jeho vytížení u vítěze základní části nebylo i přes dobré fyzické parametry velké, takže dostával prostor i v tehdy partnerském mužstvu HC VČE Hradec Králové. Na hradeckém zimním stadionu se, stejně jako ve Slovinsku, stal oblíbencem fanoušků. První branku vstřelil v Berouně, kde se mu možná hrálo dobře z toho důvodu, že jak toto „medvědí" město, tak jeho rodiště mají zhruba dvacet tisíc obyvatel. Později nasbíral v Pardubicích takový počet startů, že již nemohl v první lize startovat a následoval přesun do tehdy ještě extraligového Vsetína. V další sezóně si opět za Hradec zahrál, ale v Pardubicích se neprosazoval do sestavy vůbec, takže odešel zpět do rodné Jesenice. Extraligu si naposled zahrál v sezóně 2006-7 za Třinec. Později působil v Innsbrucku, Brunicu, Villachu a Ravensburgu, aktuálně hraje druhou švédskou ligu za Troja-Ljungby. No a v závěru prakticky každé sezóny vždy oblékne triko slovinské reprezentace a bojuje buď o záchranu v elitní skupině mistrovství světa, či o postup mezi nejlepší, v posledních letech dokonce jako kapitán. Ač Slovinci rozhodně nepatří v Soči mezi favority, bude určitě olympiáda patřit mezi vrcholy kariéry Tomaže Razingara.

(PT) 15.2.2014