www.sportpodbilouvezi.cz
Sport pod bílou věží - autor webu:
Tomáš Rademacher
Telefon: +420 602 168 9101
Web: www.sportpodbilouvezi.cz

Sport pod Bílou věží na Facebooku Navštivte Sport pod Bílou věží na Google+ Navštivte Sport pod Bílou věží na YouTube

Novinky

Zpátky pod Lízátky. Nová kniha Michala Petráka. V minulých dnech vyšla kniha kolegy Michala Petráka, mapující minulost i současnost fotbalového stadionu v Hradci Králové. Nejnovější fotografie v knize byly pořízeny opravdu jen před několika málo dny.

Publikace ČERNOBÍLÁ HISTORIE 110 LET FC HRADEC KRÁLOVÉ

Společnými silami Michala Petráka, Jiřího Rádla a Tomáše Rademachera vyjde v příštích dnech bohatě ilustrovaná publikace, mapující 110 let historie královéhradeckého fotbalu.

Sport pod Bílou věží v Hradeckém deníkuMiluje sportovní historii a je hrdý Hradečák. Připomíná staré časy | Hradecký deník | 8.5.2014

Jedinečná možnost získat přímo od autora knihu HISTORIE HOKEJE V HRADCI KRÁLOVÉ

Publikace „Historie ledního hokeje, aneb led byl poněkud měkký" je koncipována jako kronika, seznámí čtenáře s počátky ledního hokeje v Hradci Králové a provede ho všemi  sezónami od roku 1930 do roku 2008.

Úvod » Reportáže » Náš člověk v cizině: Rolko v Gapu - Sluníčko a fotbal proti Nasrimu

Rolko v Gapu: Sluníčko a fotbal proti Nasrimu

Alpy za zády a 360 dní sluníčka v roce. To, co zní jako slogan z letáku cestovní kanceláře, je popis sezony 2004/2005 v kariéře Adriana Rolka. Současný kapitán FC Hradec Králové si v šestadvaceti vyzkoušel, jaký se hraje fotbal ve čtvrté francouzské lize, Championnat de France Amateur. Působil v Gapu, malebném horském sídle ve středu trojúhelníku Grenoble-Nice-Marseille.

„Byla tam pohodička. Když se člověk prošel po městě, viděl, jak všichni sedí na náměstíčku na kafi", vzpomíná vysoký stoper s nostalgií v hlase.Tím sluníčkem, které svítí 360 dní v roce, se chlubí na každé pohlednici. A je to pravda - Gap leží na jižních svazích Alp, všechny mraky se zachytí o hory," potvrzuje pýchu místních.

Rolkovi pomohli k relativně exotickému angažmá rodinní známí, kteří ve Francii žijí. Nejprve byl v zimě 2004 na kempu v St. Etienne, ten o něj však okamžitý zájem neprojevil. V létě zkoušel štěstí v Gueugnonu, tehdy působícím ve druhé nejvyšší francouzské soutěži. Ani tam pro něj místo nebylo, tak si balil kufry.

Vtom se objevili známí s tím, že by mohl najít uplatnění v Gapu HAFC. „Zvítězilo ve mně to, že už jsem se rozhodl někam jít a ne stáhnout ocas a vrátit se," usmívá se Rolko. „Řekl jsem si, že ten rok tam zkusím. Jiná mentalita, jiné prostředí, jiný fotbal. Byla to čtvrtá liga a Gap měl ambice zkusit postoupit do třetí, nebo aspoň být mezi prvními čtyřmi," přibližuje své rozhodování.

Šestadvacetiletý obránce se ocitl v týmu, jehož charakter v sobě obsahoval oficiální název soutěže - mezi amatéry. „Bylo to tam složené ve všech týmech podobně - čtyři až pět profesionálů, kteří prošli první nebo druhou ligou, jinak amatéři. Studenti, mladí kluci, které tam dali z okolních klubů, aby se vyhráli," vysvětluje. „Spousta z nich měla svou práci, trénovalo se v sedm večer. Celý den jsme měli volno."

Jak Rolko s takovým množstvím volného času nakládal? Chodil na hokej - a kamarádil se s hokejisty. „Seznámil jsem se tam s Čechem Ondrou Mertlem a se Slovákem Jánem Lukáčem. Byli tam i dva Rusáci (Vadim Šarifjanov, Andrej Kozyrev - pozn. aut.), kteří přišli ze zámoří, na nich bylo vidět, že proti místním jsou na jiné úrovni," vypočítává Východoevropany v hokejovém kádru Les Rapaces de Gap, který hrál nejvyšší soutěž, v ní však žádné vysoké ambice neměl. „Hráli o sestup, jinak nejbližší hokejová města byla Grenoble a Briancon, kde hrál Filip z Hradce. Tam měli krásné haly, v Gapu to bylo takové napůl zastřešené kluziště. Kolikrát tam bylo na ledě i listí," směje se Rolko.

Ačkoli měl Alpy na dosah, na jeho současnou velkou vášeň, snowboarding, nedošlo.Štvalo mě, že jsem tam neměl auto, příležitosti na snowboard tam byly obrovské. Spousta lidí říká, že Francie je v tomhle ohledu super. A já jsem tam byl, a nemohl jsem to využít," pleskne dlaní o koleno.

Když se k němu po půl roce připojila partnerka, dnes manželka Lucie, přibyl k aktivitám i společný tenis a nebo, ve Francii celkem logicky, pétanque. Ve čtyřicetitisícovém městě byl hradecký čahoun oblíbený, i když popularita dodnes není zrovna něčím, co by vyhledával. „Mě tam poznávali, mám takovou vizáž, že se tomu nevyhnu. Jsem s tím smířený," krčí rameny.

Celebrity ovšem potkával i samotný Rolko - ty budoucí. Ve stejné soutěži jako Gap působily B týmy Monaka, Nice, Toulouse, Montpellieru, Marseille i Bastie, a tak si obránce dodnes vybavuje, jak se na hřišti sešel s mladíky, které později vídal v televizi. „Hrálo se hodně s balonem, potkal jsem se třeba s Nasrim, to byl už tehdy dobrý fotbalista. Ve čtvrté lize působilo dost šikovných černochů, kteří si kopli balon tři metry do vzduchu, a stejně si ho pak zpracovali na prsa," usmívá se Rolko.

Zajímavou konfrontaci mu osud připravil o dva roky později, kdy se vrátil téměř na místo činu: coby stoper Mladé Boleslavi si zahrál v Poháru UEFA proti Marseille.Tou dobou už tihle kluci byli hvězdy," zamručí. Vyklíčilo ovšem i semínko jeho popularity: „Když jsme tam přijeli, v místních novinách o mně vyšla celá stránka, to bylo pěkné. Známí mi je později přivezli," tváří se polichoceně.

Aby ne - o tom, z jak skromných poměrů v Gapu se do evropských pohárů vyšvihl, svědčí i způsob, jakým v jeho době mužstvo HAFC jezdilo na zápasy. „Vždycky jelo čtrnáct hráčů, trenér a fyzioterapeut. Trenér měl jednu dodávku, fyzioterapeut řídil druhou a my jsme si k nim nasedali po sedmi. Když jsme jeli nějakou dálku na noc, měli jsme autobus, kde se dalo i spát," líčí pobaveně Rolko.

Jeho angažmá trvalo jen jednu sezonu - když se HAFC nepodařilo splnit předsezonní cíl, postup, mužstvo, které skončilo na sedmém místě tabulky, vedení rozprášilo. „Ještě jsem jel na testy do nějakého třetiligového klubu, potkal jsem se tam s Loseillem, co byl v Příbrami. Nedopadlo to, tak jsem se po týdnu vrátil do Hradce," popisuje svůj konec ve Francii, která mu dala kromě zážitků alespoň základní znalosti Voltairova jazyka.

Jedna zajímavost: o to, že se vůbec měl kam vrátit, se tak trochu přičinil i on sám. Když se na jaře 2005 rozhodovalo o bytí a nebytí hradeckého fotbalu, čile se svým rodným městem komunikoval. „Psal jsem si na dálku přes internet s fanoušky, zapojoval jsem se do různých akcí. Dával jsem jim podporu, byl jsem na jejich straně. Taky s Karlem Podhajským jsem si volal a psal," vypráví.

Jako by věděl, že ve svém „rodném" klubu bude nosit kapitánskou pásku...

(MP) 6.2.2015

 

Fotografie

Fotografie z města s pozvánkou na fotbal

Fotografie z města s pozvánkou na fotbal

Momentka ze zápasu Gapu, tedy spíše z odchodu do kabin

Momentka ze zápasu Gapu, tedy spíše z odchodu do kabin

Foto z hřiště na rugby s Lucou, kam jsme se chodili dívat

Foto z hřiště na rugby s Lucou, kam jsme se chodili dívat

S českým kamarádem  Ondřejem Mertlem, co tam hrál 1. francouzskou  hokejovou  ligu, se kterým jsme to tam zvládali

S českým kamarádem Ondřejem Mertlem, co tam hrál 1. francouzskou hokejovou ligu, se kterým jsme to tam zvládali