Vzpomínky na hradecký zimní stadion

Určitě se najdou u nás v Hradci Králové pamětníci, kteří chodili na hokej ještě v dobách starého nezastřešeného zimního stadionu. Na umělém ledu se v Hradci začalo poprvé hrát na podzim v říjnu roku 1957.

Přejděme však na začátek šedesátých let do sezóny 1963/64, kdy zde byl velký zájem o hokej a na zápasy chodilo až 2 000 diváků. Když se šlo tenkrát v Hradci na hokej, většinou mrzlo a teploty -10 °C i více nebyly žádnou zvláštností. Proto, aby tam fanoušci nezmrzli, tak si s sebou někteří nosili pravidelně vždy placatku rumu a během zápasu si udržovali tu správnou tělesnou teplotu.

Vždy o první přestávce se chodilo do bufetu pod severní tribunu na párek, točilo se tam pivo a ten, kdo si nepřinesl něco na zahřátí z domova, tak si tam dával grog. Už když se tam vešlo, tak to tam smrdělo a někomu vonělo česnekem. Dělaly se tam totiž topinky, které se dávaly na pláty rozpálených kamen, a potom se zákazníkům potírali česnekovou pastou. O tuto chuťovku, tenkrát za směšnou cenu 50 haléřů, byl vždy velký zájem.

Pro kluky tam vždy měli pochoutku za 20 haléřů, chleba namazaný hořčicí a i tento pokrm šel také na odbyt. Pobýval tam také někdy pracovník tohoto bufetu a v bílém plášti s nosičem na občerstvení kolem krku, křičel na celý bufet: „Teplé řízky, teplé řízky". Po II. třetině se vše opakovalo a šlo se potom do zimy na závěrečnou třetinu.

My, co jsme to zažili, vzpomínáme na tuto dobu s úsměvem, a na příští hokejový zápas jsme se vždy opět těšili.

Tyto zážitky se nejvíce datují k tomuto období, kdy se tam začali na začátku podzimu 1963 scházet mladí fanoušci hradeckého hokeje a začali být slyšet po celém zimním stadionu. Ty pokřiky a volání z obou tribun začaly právě v této době.

Tím hlavním iniciátorem, který měl největší zásluhu na povzbuzování domácího mužstva, byl Vašek Páráček. Jednou přišel na hokej a zinscenoval tam nové povzbuzování, které ještě nikdo z těch kluků tenkrát nikdy neslyšel. Začalo se tam sborově volat, „cigi caga cigi caga heja heja heja." Odkud s tím Vašek přišel, nebo mu to někdo poradil, to už dnes nikdo neví, ale bylo to naprosto nové a originální volání z tribun. Líbilo se to přítomným divákům i domácím hokejistům. Vašek Páráček se tam ihned stal kápem domácích fanoušků a vše od té doby určoval právě jenom on. Podle Wikipedie, má toto volání zřejmě původ v anglickém Cornwallu a je spojený s námořníky. Dnes už se tento pokřik používá téměř ve všech fotbalových i hokejových kabinách po vítězném zápase.

Vašek byl synem známého hradeckého mykologa Václava Páráčka st., kterého znal v té době téměř každý Hradečák. Otec Páráček byl předseda mykologického spolku v Hradci Králové a V Kopečku, kde měli mykologové místnost s výlohou do ulice, tam prodával své vyhlášené nálevy a naložené houby. Když pan Páráček st. zemřel, tak se po něm stal předsedou hradeckých mykologů právě jeho syn Vašek. Rodina Páráčková bydlela na starém městě v podloubí na Malém náměstí, hned vedle restaurace „Černý Kůň". Ale vraťme se k hokeji.

Mladých bouřlivých fanoušků stále přibývalo, a tak se rozdělili, že tribunu u Orlice koučoval Vašek Páráček a na druhou tribunu k městu se přestěhoval se svými věrnými Josef Siede a velel tu právě on. Tak se stávalo, že Páráčkovci provolávali „cigicaga cigicaga" a Siede se svoji partou jim odpovídali „heja heja heja." To trvalo na hradeckém zimním stadionu několik dalších let a dnes je to slyšet již samozřejmě na dalších zimních stadionech.

Dalším známým voláním bylo, když tribuna od Orlice křičela: „Víte co?"

A druhá tribuna odpovídala: „Ne".

Odpověď zněla ve formě různých hlášek na rozhodčí, hokejisty, např. „Franta Bulíček na led, bude balet".

Dalším pokřikem z tribuny od Orlice bylo: „Sudí pozor na ruce, studená je Orlice".

A po krátké odpovědi z druhé tribuny následovala Páráčkova odpověď: „Orlice je pro něj škoda, tam je pro něj čistá voda".

Velice zajímavé k podívání bylo i stříkání a úpravy ledu před samotným zápasem a o přestávkách. Před zápasem přišel na led pracovník v gumových holínkách s hadicí a postříkal postupně celé kluziště vodou. Ledová plocha byla připravena a mohlo se hrát. O přestávce mezi třetinami nastoupila parta pracovníků na úpravu ledové plochy. Nejdříve se hrabadly na sníh vyčistilo kluziště, otevřel se mantinel a všechen odpad z ledové plochy se shrnul do připraveného otvoru u ochozů.

Když bylo hotovo, přijely sáně s 200 l sudem naplněným horkou vodou, pod sudem byla navrtaná měděná trubka, ze které kapala voda na plachtu, která byla na ledě a mohla se začít žehlit ledová plocha. V té době tento pravěký vynález obsluhoval jistý pan Samek, společně s kolegy Plíštilem a Podzimkem a když za sebou tahali ty sáně se sudem, tak se občas také smekli a spadli na led. Ihned se ozval potlesk a smích a diváci je povzbuzovali pokřikem „Do toho, do toho."

Tribuny se tím bavily a panovala tam, když se žehlil led, vždy dobrá nálada. Na tyto pány se hokejový fanoušci pokaždé těšili. Byl to takový hradecký hokejový kolorit při mistrovských zápasech našich hokejistů. V dalších letech se upravoval led pomocí traktoru, který za sebou tahal zařízení, které upravovalo ledovou plochu. První rolba se v Hradci Králové objevila až v roce 1971 a samozřejmě kvalita ledu se hned zlepšila.

Protože v té době nebyl zimní stadion zakrytý, tak nastal vždy problém při velkém sněžení. To se musel zápas přerušit a pracovníci stadionu museli v co nejkratší době ten napadaný sníh odstranit. Stávalo se, že to bylo potřeba i 2x v průběhu jedné třetiny dát do pořádku, protože nebyl vidět vůbec v tom sněhu puk.

V sezóně 1963/64 se hrála v Hradci Králové 2. liga a Spartak hrál tenkrát ve skupině B.

Působilo tam v té době hodně zkušených hokejistů jako např. brankář Ladislav Blažek, Václav Janděra, Jindřich Šimek, Josef Šrůtek, Jindřich Tichý, nebo Zdeněk Vaněk. Z těch mladších v tomto týmu začínali hrát Martin Pavlíček, Miroslav Míček Valášek, Josef Rejman. Jako trenér zde tuto sezónu působil Jiří Průšek, bývalý hokejista Bruslařského klubu Hradec Králové.

Velkou oporou tohoto mužstva byl obránce Václav Janděra, který měl ligové parametry, ale prakticky celou svoji kariéru strávil v Hradci Králové. Velice kvalitní hokejisté byli Václav Čergeť, Jaroslav Janeček a František Bulíček. Tito útočníci, ale zůstali Spartaku věrni po celou dobu svého působení v Hradci Králové.

Za zmínku stojí dva nejvíce talentovaní hráči Martin Pavlíček a Miroslav Míček Valášek. Ten první vyslyšel volání z Chomutova, kam odešel v sezóně 1967/68. Zahrál si i v Tesle Pardubice, kde získal společně s mužstvem v roce 1973 mistrovský titul. Do Hradce se nakonec vrátil v roce 1976 z Gottwaldova (dnešního Zlína) a v domácím prostředí potom ukončil svoji úspěšnou kariéru v roce 1980.

To Míčka Valáška čekal úplně jiný hokejový osud. Míček byla jeho letitá přezdívka již od dětských let a začal mu tak říkat již jeho otec Josef, povoláním řezník. Vynikajícího obránce s velice tvrdou střelou, po celou jeho kariéru chtěla získat Tesla Pardubice, ale nikdy se jí to nepodařilo. Sám Míček by si velice rád zahrál 1. hokejovou ligu. Ten poslední podpis na přestupovém lísku, od jeho manželky Hany, však pravidelně každý rok stále chyběl.

Na otevřený zimní stadion se tenkrát pro veřejnost samozřejmě chodilo také bruslit. Hrála tam z amplionu muzika a mladí bruslaři při jízdě poslouchali např. Yvettu Simonovou „Zhasněte lampiony" a „Dva modré balonky" a další podobné šlágry tehdejší doby na začátku šedesátých let.

Jednou se však stalo, že zimním stadionem doslova burácel rokenrol v podání tehdejší světové hvězdy Little Richarda a každý přítomný návštěvník koukal, co se to na zimáku děje. Vždyť tato muzika byla v té době doslova zapovězena a v našem rozhlase, ani v tehdejší televizi nebyla téměř slyšet. Pro přítomné to byl velice příjemný šok s báječnou podvečerní atmosférou a pohodou.

Vše tenkrát zařídili moji kamarádi Jirka s Petrem, kteří tam přinesli LP desku rokenrolových skladeb tohoto zpěváka a vše další už zajistili v kabině pana hlasatele.

Příští týden se opět bruslilo, ale Little Richard tam už bohužel rokenrolový koncert neměl. Nahradil ho Milan Chladil se svým tehdejším hitem „Dva roky jezdím bez nehod" a další oblíbené skladby, které se v té době nejvíce hrály. Ale i tak tam bylo hradecké bruslící mládeži vždy moc dobře.

Text: Slávek Trávníček (1.3.2024)
Fotografie: Archiv autora