Společnými silami Michala Petráka, Jiřího Rádla a Tomáše Rademachera vyjde v příštích dnech bohatě ilustrovaná publikace, mapující 110 let historie královéhradeckého fotbalu.
Miluje sportovní historii a je hrdý Hradečák. Připomíná staré časy | Hradecký deník | 8.5.2014
Publikace „Historie ledního hokeje, aneb led byl poněkud měkký" je koncipována jako kronika, seznámí čtenáře s počátky ledního hokeje v Hradci Králové a provede ho všemi sezónami od roku 1930 do roku 2008.
Když 6. ledna 2014 zemřel Karel Gut, vzpomínali hokejoví fandové nejen na jeho hráčské a trenérské umění, ale určitě i na kariéru předsedy svazu. Ve svazovém vedení se však nalézá i vazba na hradecký hokej.
V této první z volné řady reportáží o působení hradeckých sportovců v zahraničních klubech jsme navštívili fotbalistu DANA ZINKEHO - doslova za „humny" - od října 2010 působí v klubu Górnik Walbrzych, v současnosti ve třetí nejvyšší polské lize.
Když 6. ledna 2014 zemřel Karel Gut, vzpomínali hokejoví fandové nejen na jeho hráčské a trenérské umění, ale určitě i na kariéru předsedy svazu. Hokejový svaz vedl Gut od listopadu 1994 do června 2004. Jeho mise byla nejen dlouhá, dokonce nejdelší v historii, ale i veleúspěšná (zlato na mistrovství světa v letech 1996, 1999, 2000, 2001, olympijské zlato v roce 1998). Ve svazovém vedení se nalézá i vazba na hradecký hokej. Generálním sekretářem svazu je Martin Urban, trenér HC Lev Hradec Králové v druhé části sezóny 1994-95 a v polovině sezóny následující. Do kontaktu s královéhradeckým hokejem se ale dostal i muž, který po jistou dobu hokejový svaz vedl. Bylo tomu jen krátkou dobu, od ledna do listopadu 1994 a úspěchů hokej rozhodně v té době příliš nepobral. Stanislav Burdys v dubnu 1994 předal extraligový pohár hráčům Olomouce a odjel s reprezentačním mužstvem do severní Itálie na mistrovství světa. V základní skupině za sebou nechali svěřenci trenérů Ivana Hlinky a Stanislava Neveselého jen Francii a Norsko. V zápase proti Norům dokonce Jiří Doležal dvě a půl minuty před koncem zachránil vyrovnávací brankou Česko od úplné blamáže. To už byli v mužstvu Jaromír Jágr a Martin Straka, jejichž Pittsburgh poněkud překvapivě vypadl v prvém kole Stanleyova poháru s Washingtonem. U jejich transportu do Canazei, kde Češi hráli, byl i Stanislav Burdys. Jaromír Jágr popsal své setkání s Burdysem na letišti v Mnichově svým osobitým způsobem. Mnozí čtenáři si jistě jeho slova pamatují. V Itálii se Straka s Jágrem ani obrazně příliš neohřáli. Ve čtvrtfinále s Kanadou podali sice naši reprezentanti nejlepší výkon na turnaji, ale na Kanadu, pozdějšího vítěze, to nestačilo. To, že v Itálii nevycházelo českému mužstvu prakticky nic, dokresluje snad i fakt, že Jágr nedostal na svůj dres typickou osmašedesátku, ale hrál s číslem 21.
Pojďme ale zpět ke Stanislavu Burdysovi. Narodil se v roce 1946, býval brankářem, chytat se naučil právě v Hradci Králové. V sezóně 1964-65 to dotáhl až do prvního mužstva Spartaku. Tehdy vybojovali hradečtí hokejisté druhé místo a pomalu začínali pošilhávat výše, v letech 1968 a 1969 zakončili sezónu vždy vítězstvím v druholigové skupině a v kvalifikaci o ligu. To už v mužstvu Burdys nebyl, v dresu Stadiónu Liberec se ale s hradeckými hokejisty pravidelně utkával. Hokejový svaz vedl jako úřadující místopředseda, nahradil ho právě Karel Gut. Později byl předsedou druholigového fotbalového klubu Český ráj Turnov. Dnes žije v Liberci a podniká.
Text: (PT)