SK Hradec Králové poprvé za hranicemi, Francie 1932 - 1. část

Naši hoši do Francie! Začátkem roku 1932 se tato zpráva rozletěla po celém Hradci. Poprvé za dobu svého trvání měl SK Hradec vyjet do daleké ciziny. V zimních podmínkách se snažil co nejlépe připravit a v neděli 7. února sehrál zápas s mužstvem SK Kostelec nad Orlicí. Chytal Altrichter, v obraně Jirsa a Kareš, v záloze Josef Haken, Bína, Pokorný, útok Jičín, Chládek, Bošek, Tichý a Heller. Chládek z Třebechovic, kterého si Hradec na zájezd vypůjčil, dokázal, že bude platnou posilou. Generálka se vydařila, SK Hradec zvítězil 5:1, dvě branky dal Tichý, jednu Heller, Bošek a Haken.

V pátek 12.února v 8 hodin 10 minut odjela výprava v počtu patnácti osob autokarem směr Praha-Wilsonovo nádraží. Výpravu vedli Dr.Klier a štábní rotmistr Jaroslav Málek, tlumočník, překladatel a znalec místních poměrů. Bylo mu třicet čtyři let, za války příslušník československých legií ve Francii, účastník bitvy u Terronu. Jako trenér a ošetřovatel jel Kotík a hráči Altrichter, Jirsa, Kareš, Josef Haken, Bína, Pokorný, Černkovič, Jičín, Chládek, Tichý, Bošek a Heller.

Do Prahy přijeli v 10.30, sehnali ještě nějaké franky, posilnili se a vlakem přes Plzeň dojeli 15.40 do Chebu. Prohlídka prošla hladce, ani do kufrů se nedívali, narazili na celníky, kteří byli i v Hradci Králové a český výpravčí byl v Hradci v železniční škole. Inu, hradečtí votroci se najdou všude! Německem projeli bez nehody, jen všechny trápila veliká žízeň. V Karlsruhe stáli od 1.55 hod. do 4.25. Měli k dispozici dvě a půl oddělení francouzského vozu, tak se ke spánku rozložili, jak se dalo. Jeden si dal na zem kufry a pod hlavu kabát, dva si lehli do sítí na zavazadla a ostatní na sedadla. V 5.20. přijeli do Štrasburku, kde v nádražní restauraci posnídali bílou kávu, chléb s máslem a v 6.26 nastoupili do expresu směr Lyon. Do Montpellieru přijeli v sobotu 13. února ve 22.35 hod. Po jízdě dlouhé 1652 km byli všichni unaveni. Ubytovali se v hotelu Angleterre, za denní taxu 42 franků za osobu.

Ráno si šli prohlédnout město, které má 90 000 obyvatel, přímořské klima, ale v té době tu bylo nezvykle chladno. A ta francouzská strava, někomu chutnala, někomu ne.

Zápas, s mužstvem Olympique Montpellier, se hrál v neděli 14. února odpoledne, ve 14.30 hod. Krásné jarní počasí, modrá obloha, zelený trávník! Na hosty z Hradce Králové se přišlo podívat přes 3000 diváků, ti nastoupili bez Černkoviče. Již v první minutě z přihrání Tichého vstřelil vedoucí gól Chládek. Útok střídal útok a v 18. minutě po chybě obrany Hradce domácí vyrovnali. O čtyři minuty později po krásné souhře útoku zvyšuje na 2:1 Tichý. Ve 27. minutě po příhře Boška přidal třetí branku opět Chládek. Pak SK Hradec trošku povolil a domácí do poločasu snížili na 3:2. Po přestávce se na hostujícím týmu projevila únava z dlouhé cesty. Domácí ve 48. minutě stav srovnali, ale potom přišla nejhezčí akce zápasu. V 58. minutě prošel krásně Chládek, nezištně přihrál Tichému, ten posunul Hellerovi a z jeho přihrávky dal Chládek skvělou branku. Francouzi jsou nadšeni, volali „splendide" (nádherné, grandiózní). V 64. minutě padl míč Hakenovi na ruku, rozhodčí odpískal penaltu a Olympique vyrovnal. Domácí povzbuzení vyrovnávací brankou zatlačili Hradec do obrany a podařilo se jim v 71. minutě zápas rozhodnout! Závěrečný nápor už vyrovnání nepřinesl, a tak SK Hradec svůj první zápas prohrál-trochu smůlou, trochu únavou, trochu vinou soudce.

Hned po zápase dostali hradečtí peníze a klub je pozval do své klubovny, kde je hostil vínem. Hradečtí hoši zazpívali několik písniček, moc se líbily. Zájezd SK Hradce Králové vzbudil ve francouzském sportovním světě značný zájem. Tamní sportovní listy věnovaly prvnímu utkání hradeckého mužstva celé sloupce. Tak L'Information Sportive na významném místě popsal zápas a přinesl i rozhovory. Jeden z vůdců výpravy šrtm. Málek si postěžoval na tvrdou hru domácích a řekl:" Jsme spokojeni se svými hochy, dělali vše, co udělat bylo možno, přes velkou únavu, kterou pociťovali po cestě." Kapitán mužstva Bína pravil:" Publikum bylo velmi nestranné a byli jsme šťastni, že jsme se líbili. Jestliže jsme prohráli zápas, má na tom podíl naše obrana, která hrála méně dobře než obvykle." Kapitán domácích Dedicu:" U Čechoslováků nezdála se mi obrana slabá. Brankář jejich však dosti nekryl míče."

V pondělí 15. února výprava odpočívala, odpoledne zajeli kolejovým autobusem do lázní Palavas. Dorazili kolem čtvrté, právě v době mohutného přílivu. Všichni bylo okouzleni podívanou, kterou neznali a jako děti se rozběhli sbírat škeble. Tichý je sbíral do kapesníku, prý pro kluka. Ostatní ho škádlili, že s tím půjde na trh, ale zatím měli škeblemi a lasturami nacpané kapsy. Palavas jako letní lázeňské místo, bylo skoro opuštěno. Hotely a kavárny prázdné, občas se něco opravovalo. S myšlenkou, jak skvělé tu musí být v létě koupání se vraceli zpět. Ještě večer si prošli město, krásný park s univerzitou, pěkné kavárny. Víno stálo litr dva franky, k dostání bylo i dobré pivo.

Z Montpellieru odjela výprava 16. února ráno. Na nádraží se přišel rozloučit zástupce klubu pan Courtine, který byl milým a pozorným hostitelem. Expres je vezl rovinatým krajem plným vinic a olivových sadů. Po jedenácté dopoledne dorazili do městečka Tarascon, kde měli čas, a tak se pustili do malé prohlídky. Navštívili hrad, který leží na území městečka Beaucaire, odděleného od Tarasconu řekou Rhônou, ve které se valily nádherně modré vlny. Z Tarasconu pokračovali rychlíkem do Marseille, kde přestoupili a pokračovali do Toulonu, kde byl veliký vojenský přístav. Na kopcích okolo přístavu viděli mohutné tvrze. Mezi vojskem bylo mnoho černochů, mohamedánů a příslušníků jiných mimoevropských národů. Z Toulánu vyjížděli již za šera, město Nice je přivítalo ve 20.15 hod. Na nádraží je očekávali dva zástupci fotbalového klubu a pan Wojtek, spolumajitel penzionu, kde byla výprava ubytována. S plnou penzí 40 franků za osobu denně. Spokojenost byla velká.

Ráno se všichni vydali na prohlídku města. Hotely dosti prázdné, shánějí cizince již na nádraží. Krize je cítit i zde. Všude ale čisto, ulice asfaltované, na přechodech jezdí auta opatrně a ihned zastaví. Cesta vedla samozřejmě k moři, kotvily tam dvě větší nákladní lodě. Oslovil je chlapík s nabídkou svezení motorovým člunem. To bylo něco! Vedoucí dr. Klier nakonec svolil, ale na rozbouřeném moři se lodička důkladně rozhoupala, že z toho bylo některým až nevolno. Po tomto zážitku vylezli na vrchol Cap Martinu, odkud měli skvělý výhled na celý přístav, zátoku i město. Uchvacující podívaná a k tomu hřejivé sluníčko!

Ve 14.45.hod. hráči nastoupili k zápasu proti mužstvu O.G.C. Nice. V sestavě vystřídal Hakena Černkovič. Na tvrdém a hrbolatém terénu, s velmi lehkým míčem, se hrálo opatrně a slušně. SK Hradec byl po celý zápas lepší a zvítězil 6:3 (2:1). Již v jedenácté minutě hradečtí vedli 2:0, po brankách Tichého a Jičína. Domácí ještě do poločasu snížili, po nedorozumění naší obrany. Druhý poločas se odehrál za převahy Hradce, dva góly dal Tichý, jeden Heller a Chládek. S předvedeným výkonem a výsledkem byli všichni spokojeni. Zápasu byl přítomen bývalý hráč SK Hradec Souček, který se chystal k odjezdu do Argentiny.

Po zápase měli hráči volno. Část zašla na plzeňské pivo do české restaurace Mondial, kde majitel pan Karel Wait se svou paní hráče vlídně uvítal. Pochlubil se, že k němu chodí hodně Čechů a Němců, dobrá kuchyně a dobrý mok láká. Jiná parta zašla na operetu nevalné úrovně, ta poslední, pod vedením Součka, zkusila štěstí v kasinu. Shlédli varietní program a kapitán Bína vyhrál 18 franků. Před půlnocí byli všichni zpět a vyprávěli své příhody.  

Text: Jiří Rádl (6.11.2023)