Václav Bína

Václav Bína - fotbalista, voják, odbojář. Tato tři slova vystihují životní peripetie rodáka z Hradce Králové. Absolvoval hradecké gymnázium a poté (ve 20. letech) se stal vojákem z povolání. Mezi posádkami, kterými prošel, jmenujme Domažlice, Vysoké Mýto, Nové Město nad Metují, Těchonín, Žamberk (zde byl velitelem posádky).

Od mládí rád sportoval. Kromě tenisu se nejvíce věnoval kopané - začínal v hradecké Slavii a od roku 1926 byl na dlouhá léta kmenovým hráčem SK Hradec Králové. Poprvé se v sestavě objevil v neděli 28.11.1926 při domácí remíze 3:3 s Náchodem - v zápase, ve kterém se loučil s hradeckým dresem kanonýr Dráb. Jeho patrně nejúspěšnějším obdobím byly roky 1927 - 1929, kdy byl oporou obrany ve složení Bína - Balcar (případně Chloupek). V dalších letech - tak, jak putoval po Čechách za vojenskými povinnostmi - nastupoval nepravidelně. V roce 1930 sehrál za „A" tým 23 zápasů z celkových 42, nastupoval i v letech 1931 a 1932.

Jeho kariéru provázela i zranění - 1. 5. 1933 v přátelském zápase proti Rapidu Praha o poločase odstoupil (viz jeho fotografie se sádrou) a na hřiště se vrátil až 8. dubna následujícího roku. V červnu 1934 nastupoval v kvalifikaci o účast v Divizi českého venkova - nově ustavené druhé nejvyšší soutěži. Po letním postupu na podzim sehrál ještě 2 zápasy. Krátce ještě hrával za SK Nové Město nad Metují, ale pak již v jeho životě převážila vojenská kariéra.

V roce 1941 se oženil (s Martou Kinskou) - pak se jako řada vojáků z povolání zapojil do odboje - patřil mezi přední odbojové osobnosti v kraji. Vládou v Londýně byl schválen vojenským velitelem na Novoměstsku. Zajišťoval radiový kontakt s Londýnem, rovněž organizoval letecké shozy zbraní z Anglie . Válku přežil, od nových rudých mocipánů se ale nedočkal uznání - naopak, počátkem padesátých let byl degradován, brzy nato zatčen a žalářován v nechvalně známem „Domečku" pod pražskou Loretou. Jedním z jeho spoluvězňů byl i generál Heliodor Píka. Po propuštění byl stále pod dohledem Státní bezpečnosti. Zpočátku pracoval u Památkového úřadu v Novém Městě nad Metují, později v České Skalici a v Trutnově - více, než zednickou profesi, vykonávat nemohl. V říjnu 1990 byl konečně rehabilitován a následně povýšen z hodnosti bývalého štábního kapitána do hodnosti plukovníka. Zároveň obdržel vojenské vyznamenání. Bohužel, poslední roky života sužovaly Václava Bínu zdravotní potíže. Zemřel 18. července 1992.

V archivech hradeckého SK ho známe jako tvrdého a důrazného fotbalového obránce, na Novoměstsku si ho váží jako vojenského odbojáře, který se neohroženě postavil do služeb vlasti. Kolik takových osudů známe?

TR (14.2.2016)