www.sportpodbilouvezi.cz
Sport pod bílou věží - autor webu:
Tomáš Rademacher
Telefon: +420 602 168 9101
Web: www.sportpodbilouvezi.cz

Sport pod Bílou věží na Facebooku Navštivte Sport pod Bílou věží na Google+ Navštivte Sport pod Bílou věží na YouTube

Novinky

Zpátky pod Lízátky. Nová kniha Michala Petráka. V minulých dnech vyšla kniha kolegy Michala Petráka, mapující minulost i současnost fotbalového stadionu v Hradci Králové. Nejnovější fotografie v knize byly pořízeny opravdu jen před několika málo dny.

Publikace ČERNOBÍLÁ HISTORIE 110 LET FC HRADEC KRÁLOVÉ

Společnými silami Michala Petráka, Jiřího Rádla a Tomáše Rademachera vyjde v příštích dnech bohatě ilustrovaná publikace, mapující 110 let historie královéhradeckého fotbalu.

Sport pod Bílou věží v Hradeckém deníkuMiluje sportovní historii a je hrdý Hradečák. Připomíná staré časy | Hradecký deník | 8.5.2014

Jedinečná možnost získat přímo od autora knihu HISTORIE HOKEJE V HRADCI KRÁLOVÉ

Publikace „Historie ledního hokeje, aneb led byl poněkud měkký" je koncipována jako kronika, seznámí čtenáře s počátky ledního hokeje v Hradci Králové a provede ho všemi  sezónami od roku 1930 do roku 2008.

Úvod » Kartotéka sportovců » Fotbal » Karel Finek

Karel Finek

Karel Finek - King Kong z Plotišť, který si podmanil Francii.

King Kong - tak říkali příznivci AS Saint-Étienne mohutnému gólmanovi, který hájil bránu Zelených v letech 1946-1948. Karel Finek má dodnes místo v publikaci, jež představuje nejslavnější hráče v historii tradičního francouzského klubu. V krátkém profilu hradeckého brankáře, který je v ní k přečtení, se dokonce hovoří o "Finekmánii". Tu rozpoutal gigant mezi tyčemi nejen svými skvělými zákroky, ale také nepřehlédnutelnou mohutnou postavou a věčným úsměvem.

Rodák z Plotišť, které ještě v roce 1920 byly samostatnou vesnicí, začal s fotbalem jako žáček mezi Votroky, tedy v SK Hradec Králové. Ještě než se dostal mezi dorostence, přesídlil o kousek na západ: "Kamarádi mě přemluvili, abych hrál za Olympii. Rád na tu dobu vzpomínám. Pro svou postavu jsem byl předurčen do branky," popisoval v rozhovoru v roce 1990, jak začal svou dráhu později velmi úspěšného gólmana.

Z Olympie Hradec se Finek přesunul za studiem Baťovy školy práce do Zlína a několik let hájil bránu SK Baťov. Odtamtud zamířil v roce 1941 do Slavie, za přestup dostal dva tisíce korun. Hned prvním zápasem pro něj bylo 23. března derby se Spartou; v něm chytil penaltu, a tak se okamžitě stal oblíbencem fanoušků červenobílých barev. V jedenadvaceti letech ještě stále sbíral zkušenosti - a že měl od koho: mužstvo vedl jako kapitán Pepi Bican, po jeho boku v útoku nastupovali mimo jiné Vlastimil Kopecký, Antonín Bradáč, Vojtěch Bradáč nebo Rudolf Vytlačil. Každý trénink, v němž na něj tito borci pálili o sto šest, musel být pro mladého hromotluka v bráně obrovskou školou. Ze svého slávistického období Finek rád vzpomínal i na pravidelné zájezdy k přátelským zápasům na venkov. "Odměnou nám byla dobrá večeře," vybavoval si.

V roce 1946 nastoupil Finek v Paříži v bráně výběru Prahy proti nejlepším fotbalistům francouzské metropole. Také jeho zásluhou skončil zápas nerozhodně, a když 7. dubna stejného roku československá reprezentace podlehla na stadionu v Colombes Francii 0:3, místní tisk o něm rovnou psal jako o nejlepším hráči na hřišti. Přišla nabídka od AS Saint-Étienne, kam mohutný brankář v prosinci 1946 přestoupil za čtyři miliony franků. A stal se hrdinou. "Byl nepřekonatelný při zneškodňování vysokých míčů, avšak méně jistý při přízemních střelách. Prosadil se okamžitě," píší o něm v knize o významných hráčích, kteří nastupovali v zeleném dresu. V závarech před bránou Finkovi pomáhala jeho síla, kterou měl jednak vrozenou, jednak ji získal, když se učil uměleckým kovářem. A mimochodem, od mládí se věnoval boxu. Přezdívka King Kong tedy seděla jako ulitá.

Ve Francii byl Finek hvězdou, dveře se u něj netrhly - navštěvovali ho krajané, kteří do země vína přesídlili, i místní novináři. Bohužel pro něj, doma se situace změnila... "Na začátku roku 1950 jsem přijel do Prahy na dovolenou. Na hranicích mi pracovníci celní kontroly sebrali pas. Na moji otázku, kdy ho dostanu nazpět, odpověděli, že si ho mám vyzvednout na ministerstvu vnitra," vzpomínal gólman na začátek svých útrap způsobených komunistickým režimem.
Na vnitru však Finek nepochodil, nepomohla ani přímluva jeho slávistických přátel u ministra informací Václava Kopeckého. Možná mu spíš uškodila - mohutný třicátník skončil na dole Nosek v Kladně-Tuchlovicích. "Žádal jsem vedení dolu o vysvětlení. Dozvěděl jsem se, že všechno souvisí s Francií. Že jsem prý již tři měsíce nepracoval, a navíc zatěžoval státní a stranické orgány svými protesty," tvrdil. "Havířina je těžká robota. V nízkých a prašných slojích jsem si užil své! Nejšťastnějším okamžikem pro mě bylo vyfárání na povrch. Na ubikacích foukalo, o hygieně, čistotě a kaloricky vydatné stravě se nedalo vůbec mluvit. Dny a měsíce se pomalu vlekly vpřed. Bylo mi třicet, člověk má v těch letech život ještě před sebou. Můj předchůdce Plánička byl v těchto letech na vrcholu slávy," vyprávěl hořce, až se z toho ještě dnes hrdlo svírá.

Finek se z práce v dolech vymotal a přes kamarády v Praze našel uplatnění jako sportovní instruktor na učilišti ČKD. Ani tam však dlouho nevydržel - neplnil totiž výchovný plán; nelíčil učňům své působemí na Západě jako život plný strastí a utrpení, nepopisoval jim nezaměstnanost, hlad a loupeže podle zadání svého nadřízeného. "Jednou si mě soudruh Klíma zavolal na kádrové oddělení. Tušil jsem, že něco nebude v pořádku. A taky jo, dostal jsem okamžitý vyhazov z práce," vzpomínal.

Ve druhé polovině padesátých let se na něj konečně usmálo štěstí a dostal se ke studiu trenérství na trenérské škole ČSTV. Ještě před absolutoriem dostal nabídku na angažmá v Polsku, kde strávil sedm povedených let: pomáhal vzdělávat tamní kouče, postupně vedl Wislu a Cracovii Krakov, Slask Vratislav.

V roce 1965 Finek emigroval do Západního Německa, hned za hranice, kde trénoval SpVgg Weiden, SpVgg Vohenstrauss nebo 1. FC Amberg. Když v Československu ledy komunismu povolily, pozvali ho funkcionáři ČSTV, aby se vrátil a trénoval ve své vlasti. "Odepsal jsem, že se vrátím, ale pod podmínkou, že mi zaručí další trenérské působení v zahraničí, a to kdekoliv," vyprávěl Finek. "Odpověď na sebe nenechala dlouho čekat. Stálo v ní, že u nás doma je dost pracovních příležitostí. Na dolech, v hutích, v průmyslu. A tak jsem v Bavorsku, nedaleko od našich západních hranic, zakotvil natrvalo. Ve Weidenu mám rodinný domek a mnoho dobrých přátel. Ale dopis z ČSTV mám stále pečlivě uschován..."

V zahraničí už Finek zůstal. Na sklonku života se přestěhoval do Kaimlingu v Horním Falcku, kde 8. září 1998 dobrodružná cesta tohoto slavného hradeckého odchovance skončila.

MP (20.11.2016)

Datum narození
27.5.1920
Místo narození:
Plotiště
Datum úmrtí:
8.9.1998
Místo úmrtí:
Rakousko
Sport
Fotbal