Josef Pytlík

Josef Pytlík pocházel z Kuklen, kde hrával také házenou, která tehdy na tomto hradeckém předměstí měla velice slušnou úroveň. Jako mladý odešel hrát fotbal do Úpice, kde se seznámil se svoji budoucí manželkou.

V létě 1947 o něho projevil zájem rodný Hradec Králové, a tak se stěhoval nazpátek do Kuklen. Ve Východočeské divizi ročníku 1947 - 48 byl v SK Hradec Králové nejlepším střelcem se 14 brankami. Také ale přišel do největší krize hradecké kopané. Mužstvo skončilo v divizi poslední a sestoupilo. Pytlík se chtěl vrátit zpět do Úpice, podařilo se mu to až v říjnovém přestupním termínu 1948. A tak ještě ten podzim dal v Hradci dvě mistrovské branky. Rok 1949 a jaro 1950 hrál v Úpici.

V letním přestupním termínu 1950 se vrátil. V Hradci se tenkrát formovalo nové mužstvo a právě takového hbitého a rychlého útočníka tady potřebovali. Vždy patřil mezi nejlepší střelce mužstva. Podzim 1950 - 7 branek, rok 1951 - 11 branek, 1952 - 8 branek. V roce 1952 hrálo mužstvo Škody Hradec Králové krajský přebor (systém jaro-podzim), což byla tenkrát druhá nejvyšší soutěž a Pytlík levou spojku vedle Josefa Bicana. Ten toto mužstvo trénoval a zároveň za něho hrál středního útočníka.

Přestože Bicanovi bylo již 39 let hrál stále vynikající fotbal a Hradečáci na něho i na toto mužstvo chodili velice rádi, protože stále se bylo na co dívat. Josef Pytlík vždy nastupoval s číslem 10 a vynikal rychlostí, střeleckou potencí a velice dobře sekundoval slavnému Pepimu Bicanovi, jak mu všichni fanoušci tenkrát říkali. Soupeři hradecké Škody byly v té době mužstva Úpice, Náchoda, Jaroměře, Hronova, Slavie Hradec Králové, Chlumce nad Cidlinou, Třebechovic pod Orebem, Častolovic, Jičína, Nové Paky a Žacléře.

A Pytlíkovými spoluhráči byli tenkrát Matys, Vondrouš, Andrejsek, Krejčí, Holman, Kosina, Racek, Markvart, Singer, Bednář, Bořek, Bican, Michálek, Pultar, Hloucal a Štěrba. Do sezóny 1953 (jaro-podzim), kdy se už hrála celostátní 2. liga, však již Josef Pytlík nenastoupil, ukončil své působení v Hradci a ještě několik sezón hrál za Tatran Libčany.

V soukromí byl Josef Pytlík, podle slov jeho dcer Jany a Věry, společenský člověk a rád si zašel v Kuklenách, kde bydleli, do restaurace u Zelinků zahrát biliár a karty. Mezi fotbalisty byly v padesátých letech velice oblíbené podniky Na růžku a Avion, kde se debatovalo o všem, ale hlavně o fotbale. V rodině i mezi svými přáteli měl přezdívku Uja, která vznikla už v dětství. Byl vyučen jako strojní zámečník, ale toto řemeslo nikdy nevykonával, celý život se živil jako řidič a tato profese ho prý velice bavila.

ST (6.10.2014)