Jaromír Plocek

Jaromír Plocek - malý postavou, velký výkonem. A hlavně klíčový pro hradecký střed pole

Jaromír Plocek se narodil 3. února 1946. Když přišel v létě 1968 do Hradce Králové z Trutnova, nebyl to přestup, který by vyvolával velké titulky nebo mimořádné očekávání. V tehdejší době se podobné příchody často braly jako „doplnění kádru“. Jenže právě takové příchody někdy mění celé období klubové historie. Zlomový okamžik přišel 11. září 1968 v pohárovém utkání s Vítkovicemi. Trenér Hemele tehdy poskládal novou záložní dvojici Plocek – Franc a byla to trefa, která Hradci změnila tvář. Po dlouhé době totiž měl tým konečně střed pole, který nebyl jen „do počtu“, ale opravdu držel mužstvo pohromadě. Dva techničtí hráči, oba výborní na míči, oba schopní podpořit útok i dát hře řád. A navíc věkově tak, že se před nimi zdála otevřená dlouhá a slibná budoucnost. Hradecká slabina, která mužstvo trápila roky, byla na čas vyřešena.

Plocek našel své místo, usadil se v záložní řadě a tam zůstal po celých šest let svého hradeckého působení. Bez okolků, bez výkyvů. Prostě jistota.

Nezapomenutelný moment přišel 5. října 1969 v domácím utkání proti Plzni. Běžela 90. minuta, Hradec prohrával 0:1 a čas se rozpadal na poslední vteřiny. Pak přišel trestný kop – a rána, která jako by letěla podle pravítka. Z Plockovy kopačky se míč stočil do pravého horního rohu tak čistě, že to vypadalo skoro neskutečně. Brankář Čaloun se po něm vymrštil, ale dopadl tak nešťastně, že musel být odnesen na nosítkách se zlomenou klíční kostí. Plzeň rázem přišla nejen o vítězství, ale na čas i o svého gólmana.  

Plocek byl malý postavou, ale velký výkonem. Typ hráče, který nepotřebuje vypadat mohutně, aby měl respekt – stačilo ho vidět v pohybu. Technicky vyspělý, chytrý, pracovitý, s výbornou kopací technikou. Navíc byl spolehlivý exekutor trestných kopů a penalt, uměl překvapivě a tvrdě vypálit z dálky, a když bylo třeba, dokázal dřít pro tým až na doraz. Jeho jediná prvoligová sezóna ho zastihla ve skvělé formě: velký akční rádius, poctivá práce, tah na bránu, a hlavně schopnost být oporou v těžkých chvílích. Hradec sice po roce nejvyšší soutěž opustil, ale on patřil k těm, u kterých bylo jasné, že na prvoligový fotbal mají.

Ještě další sezónu pomáhal Votrokům v boji o rychlý návrat. V létě 1974 však mužstvo opustil a přestoupil do Pardubic. Důvod byl pro fotbal až bolestně prozaický: Hradec nebyl schopen vyřešit jeho bytovou otázku. Život. Realita doby. Jedno rozhodnutí na papíře, a na hřišti pak najednou zůstane prázdno. Pro Hradec to nebyla jen ztráta jednoho jména v sestavě. Byla to ztráta řádu. Ten typ hráče totiž nedělá rozdíl jen ve chvíli, kdy dá gól nebo pošle přihrávku do šance – dělá rozdíl v tom, že s ním mužstvo vypadá „jako mužstvo“, že má ve středu hřiště někoho, kdo dokáže hru uklidnit i zrychlit.

Fotbal netvoří jen góly a body. Fotbal tvoří i věci, které nejsou vidět v tabulkách. Zázemí, klid, jistota, že hráč může zůstat. A Hradec tehdy v těchto věcech nebyl dost silný. Zaplatil za to později na trávníku. Už o rok později se ukázalo, jak cenný pro Hradec Plocek byl. A když později odešel i Franc, bylo jasné, že se klub loučí s tím nejpevnějším, co měl. Ztráta středové dvojice není jen o dvou jménech v sestavě. Je to ztráta rytmu, rovnováhy, organizace a klidu. A právě tehdy začalo období velké krize hradeckého fotbalu.

Některé góly se pamatují celý život. Jenže ještě déle se pamatují hráči, kteří drželi mužstvo pohromadě. A právě takoví bývají pro mužstvo nejdůležitější – protože jejich cena se pozná nejvíc až ve chvíli, kdy odejdou. Jaromír Plocek byl přesně ten typ.

V Hradci odehrál 162 zápasů, z toho 29 prvoligových, dal 25 branek, dvě prvoligové.

Text: Jiří Rádl (1.2.2026)
Fotografie: Archiv Sportu pod Bílou věží