V minulých dnech vyšla kniha kolegy Michala Petráka, mapující minulost i současnost fotbalového stadionu v Hradci Králové. Nejnovější fotografie v knize byly pořízeny opravdu jen před několika málo dny.
Společnými silami Michala Petráka, Jiřího Rádla a Tomáše Rademachera vyjde v příštích dnech bohatě ilustrovaná publikace, mapující 110 let historie královéhradeckého fotbalu.
Miluje sportovní historii a je hrdý Hradečák. Připomíná staré časy | Hradecký deník | 8.5.2014
Publikace „Historie ledního hokeje, aneb led byl poněkud měkký" je koncipována jako kronika, seznámí čtenáře s počátky ledního hokeje v Hradci Králové a provede ho všemi sezónami od roku 1930 do roku 2008.
Začínal ve Slavii Louňovice a přes pražský SKEP přešel do Polabanu Nymburk, kde hrál v sezóně 1945 - 46. Odtud v roce 1946 přestoupil do Košic a šest roků chytal za Jednotu. (Dynamo). V lize nastoupil ve 163 zápasech.
Ladislav Beller, který mu dělal v Košicích několik sezón náhradníka, o něm řekl: „Byl skutečně výborný, ale naučil se chytat až v Košicích. U nás byl na vojně, současně hrál za Jednotu, což v té době bylo možné, protože vojenské mužstvo v lize nebylo. „
Za výkony v Košicích dostal i pozvánku do reprezentace. 30. října 1949 nastoupil v Poznani za „B" mužstvo proti Polsku ( prohra 1:2 ), za půl roku, 30. dubna 1950, reprezentoval „A" tým v Budapešti v zápase s Maďarskem (prohra 0:5).
Na začátku roku 1952 přijal nabídku Josefa Bicana, tehdejšího hrajícího trenéra Hradce Králové, k přestupu. V Hradci chytal, ale působil i jako trenér. Dvakrát pomohl černobílým k postupu do ligy, dočkal se i titulu mistra republiky v roce 1960. Poslední mistrovský zápas odchytal 23. srpna 1959 v Praze, Hradec prohrál s Dynamem 3:4.
V knize Černobílá historie takto na něj vzpomíná spoluhráč Ladislav Pokorný: „Byl to takový uzavřený člověk, ale když od něj někdo něco potřeboval, udělal by všechno možné. Byl jeden z nejstarších, sám pro sebe. A na hřišti byl strašně razantní - když mu někdo přišel do vápna, mohl čekat, že přijde o hlavu. Byl tvrdý na sebe i na okolí."
A Ladislav Beller to potvrzuje: „Hráli jsme doma zápas s NV Bratislava. Matys se srazil s Laskovem, oba padli na zem. Náš brankář však rychle vyskočil a kopl ještě ležícího Laskova do páteře, za což ho rozhodčí vyloučil. Matys dostal dvouměsíční trest a Dynamo bylo bez brankáře, protože já už byl pryč. „
V roce 1970, v týdeníku Stadion, František Matys řekl: „Žádný trénink se nesmí nikdy odbýt. Jestli jsem se někdy zranil, tak tehdy, když jsem nebyl v přípravě pozorný a poctivý. Chodíval jsem do šatny už hodinu před zápasem. Osprchoval jsem se a dlouho se rozcvičoval. Potřeboval jsem se dostat z předzápasové horečky. Zastávám názor, že člověk má vždy trénovat v podmínkách, v nichž hraje. Proto jsem se vždy v tréninku oblékal do plné polní. „
Fotbalovou kariéru končil v Úpici a studoval Vysokou školu ekonomickou. Pomáhal v Hradci s výstavbou zimního stadionu, jeho starší dcera Alena a později i mladší Iva začaly s krasobruslením a on se stal předsedou krajské rady sekce. Práce ho později zavedla do Brna, krasobruslení zůstal věrný, stal se místopředsedou Stadionu Brno a činovníkem Čs.krasobruslařské asociace.
JR (1.11.2015)