Alois „Lojda“ Machek

Jeden z nejtalentovanějších a nejlepších českých hráčů před první světovou válkou. Hradecký rodák už v šestnácti letech střílel branky v prvním mužstvu SK Hradec Králové, kde hrál do konce roku 1912. Pak se stal zaměstnancem Škody Plzeň a hrál za SK Český lev Plzeň. V roce 1913 ho oslovil jeho kamarád a bývalý spoluhráč Eduard Mifek, který odešel za „poznáním světa" a dostal se do Bělehradu. V jeho dopise byla mimo jiné i věta..."Tady jsou dobří lidé, mají rádi fotbal, přijeď, budeš spokojený."
Světlovlasý a odvážný Alois Machek se rozhodl okamžitě. Pozvání přijal a smluvil si setkání na vídeňském nádraží. Jako poznávací znamení držel obálku, na které bylo napsáno SK VELIKA SRBIJA. Chlapec poslaný z Bělehradu přiběhl k němu s radostným výkřikem LOJZO!

Několik dní zůstali ve Vídni a nakoupili výstroj pro patnáct fotbalistů. V Bělehradě neměli peníze na clo, ale pomohl jeden zámožný občan, který dal jako zástavu těžký zlatý prsten. Takovým způsobem přivedl inženýr Dača Stojanovič, jeden z pionýrů fotbalového sportu v Srbsku, talentovaného, osmnáctiletého útočníka do Bělehradu. Bylo to 10. srpna 1913 a o pár dnů dříve, 6. srpna 1913, byl založen fotbalový klub SK Velika Srbija, předchůdce dnešní Crvené Zvezdy Bělehrad. Alois Machek, později i Václav Petrovický, učili hrát Srby kopanou a přinesli na jih českou školu. Tento způsob hry byl Srbům velmi blízký a zapustil hluboké kořeny. Machek později hrál za mužstva Morava Čupřina a SK Jugoslávia, kde i trénoval.

25. března 1925 se objevil s mužstvem SK Jugoslávia v Hradci Králové. Opět se setkal s kamarádem Václavem Petrovickým a snad poprvé hráli proti sobě. Oba zápasy skončily nerozhodně 4:4 a 1:1.

První úspěchy bělehradského fotbalu se zahraničními mužstvy byly zásluhou schopností Aloise Machka. Sám mohl hrát v každém nejvýznamnějším evropském klubu. Odolal všem nabídkám, protože si zamiloval Bělehrad, oženil se a ještě před druhou světovou válkou přijal státní občanství.

Dne 23. října 1963 věnovala bělehradská Borba hradeckému Aloisu Machkovi polovinu stránky. List vzpomínal na velký přínos českých fotbalistů v začátcích jugoslávské kopané. Fotbal si oblíbili nejmladší občané Bělehradu. Učaroval jim, ale dobře se nevyznali v jeho tajnostech, které jim teprve začal odkrývat Alois Machek. Jeho škola měla ohromný vliv na rozvoj generace fotbalového Bělehradu. Při příležitosti Machkových 68. narozenin byl oslavenec odměněn jugoslávským fotbalovým svazem vyznamenáním nejvyšším. A ještě počátkem 60 let byla na stadionu Crvené Zvezdy jeho busta, coby jednoho ze zakladatelů a prvních hráčů Srbije.

V době oslav 65 let kopané SK Hradec Králové zaslal výbor oddílu kopané panu Machkovi do Bělehradu za zásluhy o fotbal Čestnou plaketu. Alois Machek odpověděl z Bělehradu dopisem 28. ledna 1971:

Ctěnému výboru Spartaku, oddíl kopané, Hradec Králové

„Můj přítel pan Emil Majetič mi zaslal Vámi udělené čestné uznání. Vedle mého velkého díku, musím Vám sdělit, že mi Vaše uznání způsobilo velikou radost a je mi drahé. Uznání je neobyčejně krásně vybaveno a přitom svázáno páskou barev československé vlajky, a to je mně nejdražší. Těším se, že se budu moci mým přátelům a sportovcům pochlubit tak krásnou Vaší pozorností - tím vzácnější, že přichází po tolika letech. Od zdejšího jugoslávského a též bělehradského fotbalového svazu jsem obdržel diplomy u příležitosti 50 let trvání těchto svazů, ale zdaleka nejsou tak pěkné, jako Vaše uznání. Od těchto svazů jsem ještě obdržel speciální zlaté medaile.

Nyní mi dovolte, abych vzpomenul ročník 1959/60, kdy Vaši hoši byli mistry Československé republiky. Tenkrát po vítězství zdejší Spartisté mě volali a gratulovali. Mně jako Hradečákovi k Vašemu velikému úspěchu. Ovšem, drazí přátelé, na takový veliký úspěch se musí, jak se říká u Vás, hodně makat. S přijatým míčem nesmí hráč moc otálet a jestli je zapotřebí, může prodriblovat jednoho hráče, žádný dribling více. Než napočítá deset, míč musí být již u volného spoluhráče, který je neobsazen. To vše se dělá v největší rychlosti, přesně, bezvadně. Jestli to Vaši hráči budou umět, pak budou mít jednou radost jako v ročníku 1959/60.

Prosím, nezapomeňte na nás, staré hráče SK Hradec Králové, jako Pepíka Neumana, beka Žabokrtského, Pepíka Černého, Vencu Petrovického, beka Borůvku, Honzu Řeháka na levé spojce a mne na pravé spojce. Když jsme tenkrát hráli za plovárnou, nebáli jsme se ani Sparty a Slavie, kteréžto kluby byly v té době nejlepšími v Evropě. Pláničku, výborného gólmana, zdejší lidé dodnes vzpomínají a rovněž i Kádi Kolenatého.

Ctěnému výboru přeji hodně úspěchu v jeho práci a hráčům samá vítězství S mnoha krajanskými a sportovními pozdravy."

Jsem Váš LOJDA MACHEK

JR (11.12.2017)