Rozhovor s Jaroslavem Hůlkou – hradeckou fotbalovou legendou

Rád vzpomíná na legendárního fanouška hradeckých fotbalistů, na západní tribuně populárního Vasku Bělinu.

Jak se dnes v 63 letech ještě cítíte po sportovní stránce a jak často si chodíte ještě zakopat za Starou gardu?
V dnešní době mám problémy s vysokým tlakem, a tak, když mi čas dovolí, chodím se jenom dívat a občas si zahraju třeba 10 - 20 minut.

Vzpomínáte rád na doby, kdy jste nastupoval s osmičkou na zádech k mistrovským zápasům v černobílém dresu na Všesportovním stadionu v Hradci Králové?
Samozřejmě to bylo nádherné a na tyto zápasy chodilo skoro vždy 14-15 tisíc diváků, na mistrovský zápas jsem se vždy moc těšil, vždyť to byla moje největší záliba. Před námi se hrála ještě dorostenecká liga a fanoušci měli naprostý přehled o výkonech našich dorostenců, což považuji za velice dobré a ještě viděli kvalitní dorostenecký fotbal.Veliká škoda, že již v dnešních podmínkách se tyto zápasy nehrají jako dříve, vždyť v Hradci za dorost nastupovali takový borci jako např. Kubík, Frýda, Jean Claude Barták, Rott, Petřík, Černý. Diváci je znali a měli tak perfektní přehled o jejich výkonnosti.
Rád si vzpomenu i na fenomenálního a nepřekonatelného příznivce Hradce Vasku Bělinu, který chodil vždy 3 až 4 hodiny před zápasem a sám seděl na tribuně. Když jsme dali třeba již v desáté minutě branku, tak vstával a křičel konééc, konééc, na to se jen tak nezapomíná. Další jeho nezapomenutelná hláška byla, kluci hrajte, ať stihnu zprávy v televizi. Také prý často vykřikoval jméno a kynul pravicí do místa, kde sedával krajský tajemník KSČ František Tesař. Byl to svérázný kluk a prý chodící kronika hradecké kopané. Dnes prý na fotbal už nechodí. Škoda. Samozřejmě, že jsem to na hřišti nevnímal, ale byl jsem občas informován, čím se Vaska při zápase zase prezentoval.

V době, kdy jste hrával za Hradec, měl jste nějaký svůj tajný fotbalový sen?
Tak jako každý fotbalista má sen nakouknout do reprezentace, tak ani já jsem nebyl výjimka,ale bohužel se mi to nikdy nesplnilo.

Chodíte dnes pravidelně na ligové zápasy na Všesportovní stadion?
Snažím se vidět všechny zápasy a někdy, když jedu z chalupy, tak se zastavím alespoň na 2. poločas. Jsem moc rád, že se po roce opět postoupilo do 1. ligy.

Pokuste se sestavit fotbalovou jedenáctku z nejlepších hráčů, se kterými jste za dobu své kariéry v Hradci hrával?
V brance: Votruba ( Ostrožlík)
Obrana: Šmolka - Rolko - Mráz (Kuchař) - Hrůša (Mudruňka)
Záloha: Plocek (Pečenka) - Tauchen - Franc
Útok: Veverka (Michálek J.) - Schmidt - Hanák

Jaký máte názor na současný fotbal?
V dnešní době se hra dost zrychlila, je tvrdší a s větším nasazením. Nejvíce mi vadí, že se používají ruce a lokty. Podle mého názoru to narušuje hru a nepůsobí to ani esteticky.

Jaký byl váš nejlepší zápas v černobílém dresu?
Bylo to v prvoligovém ročníku 1972/73 v zápase s VSS Košice. V brance hostí tenkrát působil výborný Švajlen a já jsem mu v tomto zápase dal gól asi ze 30 metrů přímo do šibenice. Tímto utkáním jsem se v Hradci chytnul a od té doby jsem hrál již stabilně v záloze.

Kteří fotbalisté z té mladší generace, s nimiž jste hrával, na vás udělali největší dojem?
Zcela bezkonkurenčně to bylo trio Milan Frýda, Luboš Kubík a Pavel Černý. To, co Frýda s Kubíkem uměli s balonem v dorosteneckém věku, bylo již tenkrát obdivuhodné. Na druhou stranu, to co zde v Hradci Králové předvedl Pavel Černý, zaslouží velký obdiv. Všichni si zahráli i v národním mužstvu, a to již fotbalista musí něco umět.

Co byste na závěr popřál našim fotbalovým příznivcům?
Aby se v Hradci hrála i nadále 1. liga a aby se konečně dočkali kvalitního fotbalového stadionu. Znám spoustu lidí, kteří by určitě pravidelně chodili na fotbal, ale jak říkají, na nynějším Všesportovním stadionu se dobře necítí a úplně ho přestali navštěvovat, ačkoliv v minulosti chodili pravidelně. Proto je přání vedení klubu, hráčů i fanoušků, aby se konečně v Hradci Králové postavil důstojný fotbalový stánek a každý se tady cítil příjemně.

Více se o životě i kariéře Jaroslava Hůlky se dočtete v jeho „hráčské kartě"

Názory a postřehy na fotbalistu Jaroslava Hůlku od fanoušků, kamarádů a spoluhráčů

Vladislav Král: "Ani se mi nechce věřit, že tento nadaný fotbalista, mistr přihrávek, kvalitní střelec a dirigent zálohy se právě dožívá 63 let. Býval vždy v základní sestavě a nepamatuji se, že by byl třeba dlouhodobě zraněn a publikum bylo vždy rádo, že se tento taktik a šéf týmu objevil na hřišti. Nesimuloval, nic nepředstíral, nehádal se, hrál fotbal, protože to je jeho celoživotní vášeň. Bude vždy patřit mezi ty nejkvalitnější a nejserioznější hráče v historii hradeckého fotbalu. Mám také jako jeho fanda a přítel několik kuriózních postřehů na jeho osobu. Tu a tam jsme se spolu sešli na pivku a při mariáši, ten rovněž vášnivě hraje a výborně ovládá. Jeho tvrdé fleky vždy rozveselovaly přítomné kamarády. Má rád společnost, kamarádství a je sním dobře. Jarda je výborný a slušný člověk".

Slávek Chalupa: "Jaroslav Hůlka byl vynikající fotbalista, šéf mančaftu, veliký technik a ze začátku své kariéry uměl i střílet góly.
Vždy byl velice slušný a skromný, Ale abych ho jenom nechválil, jako každý technický fotbalista příliš nemiloval zimní přípravu, což bylo třeba pro něho na škodu."

Bohumil Novotný: "Jarda Hůlka byl jako tvořivý záložník velice důležitý článek pro hru hradeckého týmu., jeho přihrávky měly oči a byla radost ho pozorovat při práci s míčem. Je zajímavé, že takto kompaktní fotbalista hrál tolik let jenom v Hradci Králové a prakticky nikdo z jiných oddílů o něho neprojevil vážný zájem, určitě by se uplatnil i v lepších mužstvech. Kamarádi a známí ho mají rádi a váží si ho pro jeho skromnost a kamarádskou povahu."

Pavel Kout: "Rád vzpomínám i na spoluhráče Jaroslava Hůlky, když jsme chodili tenkrát na ligu. Protože jsme vlastně skoro vrstevníci, mám i jeho kvalitní výkony ještě v živé paměti. V té době byl Jarda osobnost a mozek týmu a když byl třeba zraněn, tak takový typ fotbalisty jako on tam nikdy nebyl. Velice dobře se na něho dívalo a pamatuji se na jeho nádherný gól z dálky,který vstřelil ještě jako mladý kluk košickému Švajlenovi. To byl tenkrát pro mě opravdový fotbalový zážitek a protože jsem léta hrál aktivně fotbal, tak jsem to určitě ocenil. S Jardou se osobně neznám, ale přeji mu do dalších let hodně životního štěstí."

Slavomír Hrůša: "Jarda byl kluk do party a fotbal opravdu uměl a když pak převzal po těch starších klukách např. Rudovi Tauchenovi taktovku,tak to byl šéf týmu. Někomu se mohlo zdát,že toho tolik nenaběhá, ale opak byl pravdou a on byl všude, kde byl balon. Měl vynikající krátkou i dlouhou přihrávku. Je o něm známo, že hraje také výborně mariáš, vzpomínám si, když jsme třeba jeli ze Slovenska, tak společně se Schmidtem, Kuchařem, Plockem a jinými, začali hrát vzadu v autobusu karty třeba v Košicích, a skončili až na Všesportovním stadionu v Hradci."

Edmund Schmidt: ,,V letech, kdy jsme spolu hráli v Hradci v jednom týmu jsem ho znal jako hravého, soutěžního
kluka, který vždy všechno převedl do společných her a pokud ho mohu charakterizovat ve zkratce, tak byl prostě hravý jako kotě, jak se říká o podobných typech. Po stránce fotbalu byl Jarda vybaven výbornou kopací technikou a hrál kolektivně, což bylo pro tým velice prospěšné. Velkou smůlu měl tento fotbalista v tom, že odehrál v Hradci Králové jenom 2 sezóny 1. ligy. Při jeho fotbalových schopnostech si myslím, že to byla velká škoda, že právě Hradci se tenkrát nejvyšší soutěž trochu vyhýbala, ale výkonem tam určitě patřil."

Pavel Matějka: "S kamarádem Jardou Hůlkou jsem sehrál, tuším 2 sezony a vzpomínám na tu dobu velice rád, protože jsem hrál v útoku a Jarda mě zásoboval fantastickými balony. Takové nahrávky pravou, levou nebo šajtlí jsem nedostával od nikoho z mužstva. Dodnes jsme spolu v dobrém kontaktu a když pracoval na Všesportovním stadionu, tak jsme o fotbale i čile diskutovali. Na tu dobu, když jsme spolu oblékali stejný dres si pochopitelně občas zavzpomínám""

Ladislav Škorpil: "Hůlka byl na hradecké podmínky vynikající technik. V roli režiséra hry si léta udržoval výkonnost na prvoligové úrovni. Můžeme si klást otázku, proč na této úrovni celá léta nehrál. Na jedné straně asi rozhodlo, že se stal velkým hradeckým patriotem. Druhá část pravdy je v tom, že nikdo není bez chyb a k tomu, aby se člověk dopracoval k absolutnímu vrcholu, potřebuje co nejvíce rvavosti. Právě bohužel v Jardovi byla i určitá herní vypočítavost, která mu bránila v lepších režisérských schopnostech. Přestože mě jako trenéra občas trápil, tak náš vztah je velice přátelský".

A perlička nakonec od autora tohoto článku: "V době, kdy Jarda Hůlka ještě hrával za Kunvald v Orlických horách jsem ho navštívil na víkend na jeho chalupě. Samozřejmě jsem zhlédl i mistrovský zápas kunvaldských fotbalistů. V tomto zápase Jarda předváděl vynikající fotbal a spoluhráčům předkládal jednu kvalitní přihrávku za druhou. Krátce před koncem zápasu za stavu 2:2 kopal tento fotbalový virtuós trestný kop asi ze 35 metrů a tvrdou střelou vymetl šibenici soupeřovy branky. Bylo jak se říká vymalováno a asi 50 přítomných diváků aplaudovalo velice pozitivně změnu stavu a večer u piva v místním hostinci si měli určitě o čem povídat. S místními obyvateli Kunvaldu se Jarda natolik spřátelil, že je tam dnes váženým občanem a jak já mu říkám, až bude v důchodu, tak se tam třeba usadí natrvalo a občané Kunvaldu ho jednou třeba zvolí starostou vesnice."

ST (21.7.2014)